Venografie

Venografii lze provádět přímou a nepřímou metodou.

Při přímé venografii se kontrastní látka zavádí do krve venepunkcí nebo venosekcí, v některých případech se používá katetrizace Seldingerovou metodou.

Nepřímá kontrastní diagnostika žil se provádí jedním ze tří způsobů:

1. zavedením kontrastní látky do tepen, z nichž se kapilárním systémem dostává do žil (jinými slovy, k získání obrazu žil využívají žilní fázi arteriografie);
2. injekce kontrastní látky do prostoru kostní dřeně, ze které vstupuje do odpovídajících žil;
3. zavedením kontrastní látky do parenchymu orgánu punkcí, čímž se na snímcích zobrazí žíly odvádějící krev z daného orgánu.

Tímto způsobem se například získá obraz sleziny a portální žíly injekčním podáním kontrastní látky do parenchymu sleziny (splenoportografie).

Existuje řada speciálních indikací pro venografii: chronická tromboflebitida, tromboembolie, posttromboflebitické změny v žilách, podezření na abnormální vývoj žilních kmenů, různé poruchy žilního průtoku krve, včetně poruch způsobených insuficiencí žilních chlopní, poranění žil, stavy po chirurgických zákrocích na žilách.

Na konci flebografie se do žíly vstříkne izotonický roztok chloridu sodného. Místo vpichu se přitlačí ukazováčkem. Po zastavení krvácení se aplikuje aseptický obvaz. Pokud se podél žíly objeví bolest, zvýší se tělesná teplota a končetina se stane pastózní, noha se zvedne, aplikuje se obvaz s balsamikovým linimentem podle A. V. Višnevského a intravenózně se kapkově aplikuje heparin - 5000 U ve 250 ml izotonického roztoku chloridu sodného. Končetina se pevně obváže.